prosím nekopírujte věci které sem dám, a nevydávejte je za své děkuju

Březen 2013

Oheň

10. března 2013 v 21:23 | admin - Sasinka |  Mé příběhy
Jmenuji se Oheň a pocházím z Afriky. Moji lidé mi u nás začali říkat ohnivá dívka poté, co jsem z jednoho hořícího domu zachránila miminko a mně se při tom nic nestalo. Tento příběh vám teď budu vyprávět: Byl slunečný den a střecha Pekaře se vznítila. To se stává běžně. Je veliké horko až 40̊C, uvnitř v peci je veliký žár. Pekař si toho všiml jako první. Vyběhl ven a začal volat o pomoc. Malý chlapec Utuno, který měl právě hlídku, zazvonil na zvon, v tu ránu se začali sbíhat sousedé. V tom všem zmatku všichni zapomněli na pekařova syna Kamu. Jeho matka zemřela při porodu. V tu chvíli byl pekař, jako smyslů zbavený ještě se mu nestalo, že by něco kolem něj chytlo. A už vůbec ne, že by to byla jeho pekárna při čemž i jeho dům. Kamu je velice hlasité dítě a proto mi přišlo divné, že i přes všechen ten rozruch je zde málo povyku. Rozhlédla jsem se po vsi, ale Kama nikde nebyl. V tu chvíli někdo zakřičel:Kamu je uvnitř! V tu chvíli pro mě nic jiného neexistovalo. Co kdyby tam byla moje sestra nebo nějaké jiné dítě ze vsi. My se k sobě chováme jako 1 velká rodina. Proto jsem uháněla do pekařství. Vyběhla jsem schodiště do Kamuova pokoje. Tam ležel Kamu a spal. Se strachem o jeho plíce. Byly shody zdolány nepředstavitelnou rychlostí. Vzala jsem ho do náručí -a rychle ke schodům- pomyslila jsem si. I tam na mě čekalo nemilé překvapení, oheň dosahoval prvních schodů. Teď nebo nikdy řekla jsem si. Rozeběhla jsem se napříč plameny co největší rychlostí. V tu chvíli při mne nejspíš stál bůh Aton, protože mě ani dítěti se nic nestalo. Poté co jsem vyletěla z hořícího domu, se mužům podařilo oheň stabilizovat a následně uhasit. Děkuji ti moc bože Atone. Máš můj dík za můj a Kamův život.
Ohně se stále nebojím, avšak moji lidé oheň raději nerozdělávají. A jaké zkušenosti s ohněm máte vy?